Cesta kmene Platiniů na sever

Co přesně vedlo kmen Platiniů k jejich cestě na sever, dnes již s určitostí nezjistíme, je však pravdou, že kořeny této riskantní výpravy lze hledat někde v samotné psýché Platiniů. Nevíme jestli zde převážila jejich až bláznivá statečnost, nebo určitá nesnášenlivost s ostatními toriánskými kmeny, ale pravdou zůstává, že hlavním impulsem bylo dobytí Hattiru. Když hordy Platiniů postupujících jako čelo armád toriánských kmenů stanuli na kopcích obklopujících největší vendétský přístav, otevřel se jejich užaslým očím pohled nejen na obrovské kamenné město, ale zejména na ohromnou flotilu císařských lodí, jak se ve zmatku snaží opustit přístav. Kdo zná přesně dějiny této války a kvalitu vedení tehdejší říšské armády, toho jistě neudiví , že Toriánci snadno přístav obsadili a většinu lodí zajali. Svou roli jistě sehrálo i to, že většina lodních důstojníků byla okthského původu a za vendétskou věc bojovali velice vlažně a spíše porážku císařství přáli. Co se událo v dalších dnech nevíme. Když druhá vlna Toriánců dorazila do Hattiru, bylo město vypleněné a Platinijci i lodě byli pryč.

Podrobnosti o cestě Platiniů na sever můžeme čerpat jenom z díla barda Clarise, jehož epos „Cesta Krve“ snad popisuje právě tuto cestu. My se ale zaměříme pouze na historická data. Studiem císařských letopisů můžeme vysledovat, že se Platiniům nejprve dařilo a lstí dobyli velký císařský přístav Argoneu. V sérii krvavých bitev se jim podařilo dobýt poměrně velké území na březích řeky Cavon, kde se usadili. V prvních několika letech pak žili poměrně v klidu a jejich počet rostl, ale když císař Urudan upevnil jižní hranici, obrátila se pozornost císařství jejich směrem. Jak by mohli tisíce Platiniů, i když pověstných svou statečností, vzdorovat statisícům císařství ? Nemohli, po zhruba desetiletí krutých válek byl kmen v podstatě vyhlazen a asimilován a pouze desetitisícovému jádru se podařilo uprchnout do hor, kde společně se spřátelenými Horaly založili nejsevernější výspu Toriánců, hrdou Adorru.

.

Výňatek z knihy „ Toriánci a Vendéti, aneb pojednání o staletích bojů.“

sepsal ctihodný opat Abonebus, představený řádu Světlo Jeho